...O nás

Vznik
      O tom, kdy vlastně vzniklo naše divadlo, by se mohla vést dlouhá diskuse, a tak na úvod lze říct jen to, že touha hrát divadlo „po svém“ byla v našem případě silnější než veškeré organizace, spolky a dramatické kroužky v našem okolí. Při četných pokusech tuto touhu realizovat jsme na sebe porůznu naráželi, potkávali jsme nové lidi i staré známé (dá-li se vůbec tento pojem použít, když jsme tenkrát byli ještě dítka školou povinná), navzájem se kontaktovali a zase rozcházeli, nechávali se organizovat a organizovali jsme jiné, až nakonec jsme došli k tomu, že nejspokojenější budeme ve vlastním divadle.
      Z dnes již neexistujícího spolku D'Genere se v lednu roku 2005 odtrhla skupinka odvážlivců (Jana Klapetková, Lucie Pospíšilová, Barbora Měkotová, Anna Klapetková, Jakub Valenta), kteří posléze podnikli kroky, které vedly až k tomu, že 11. 3. 2005 byly ministerstvem vnitra uznány stanovy občanského sdružení s názvem Hudební letňanské amatérské divadlo. Díky vytrvalosti zakládajících členů a nové energii členů příchozích existuje Divadlo HLAD až dodnes.

Název
      Oficiální název divadla, jak už je uvedeno výše, zní Hudební letňanské amatérské divadlo. Častěji však používáme jeho zkrácenou verzi, a to Divadlo HLAD. A proč právě hlad? Máme k tomu hned několik důvodů. První písmena našeho širšího názvu dají dohromady právě slovo HLAD, což se k divadlu bezpochyby hodí. Kdo by neznal pověstné přirovnání „hladový jako herec“. Koneckonců, každé divadlo, i to naše, je svým způsobem hladové – spolyká obrovské množství času, energie, plánů a nápadů a nikdy nemá dost.

Současnost
      Po několikaleté existenci jsme se dopracovali k osobitému stylu režie a uměleckého projevu. Do obou těchto oblastí může zasahovat každý člen souboru, a tak konečný výsledek je jakousi koláží, do které přidal něco málo každý z nás (a ve které každý z nás také o něco málo přišel). Oblasti mimodivadelních zájmů máme vskutku široké, od dějin umění přes archeologii, biologii, polygrafii, letectví až po medicínu, a tak snad právě proto nám inspirace nikdy nedochází. Ve finální formě představení si najde své opravdu každý, a to nejen z řad herců, ale i diváků – dětí, dospělých, babiček i dědečků, profesionálních muzikantů i lidí „hudebně hluchých“, lidí dumavých i těch, kteří se přišli jen bavit.
      Často vycházíme ze záležitostí dávno minulých, které se ovšem snažíme prezentovat formou přístupnou dnešnímu divákovi, aniž bychom však porušili kolorit onoho historického kousku. V tomto směru je asi naším nejvýraznějším počinem hra Parybovka aneb Ryba, jak ho neznáme, kde je sice odzpívaná téměř celá Česká mše vánoční od J. J. Ryby z roku 1796, ale díky dopsaným hraným scénkám je představení oblíbené u diváků všeho věku, včetně toho pubertálního…
      Dalším zdrojem inspirace je pro nás divadlo Semafor, po jehož starých hrách jsme již dvakrát sáhli a diváci to velmi ocenili. Chytrý humor a právě tato hudební forma nám všem přirostla k srdci, možná i proto, že profesionálních divadel propagujících tento směr je dnes zoufale málo a diváků po nich lačnících nepředstavitelně moc.

A jste-li snad právě vy jedním z nich, navštivte Divadlo HLAD! Nové diváky vítáme s otevřenou náručí!